U VODY JE KRÁSNĚ....jak kdy.

25. června 2013 v 14:11








Zima nám všem ukázala, že se jen tak nevzdá své vlády a dlouho odolávala. Léto je zde a jak je vidět, ani ono se nechce nechat rekordníma teplotama zahambit. Všemu se dá bránit, nebo přizpůsobit. Zimě přidáním oblečení, létu naopak ubráním svršků, čož hlavně nám chlapům je u něžného pohlaví velice sympatické na pohled.
Horší je to s vodou. Oheń nám sice dovede pomoci uhasit, ale sama se jen tak nevzdá a když začne ona ukazovat svojí sílu, bere sebou vše, nehledě na to kolik - že to váží tun. Je mi líto lidí, kteří a ne jednou na vlastní kůži zažili pustošení tohoto živlu.
Přeji vám všem, krásné chvíle u vody hodně sluníčka, a nám rybářům, aby Petr \ náš patron \ trochu toho adrenalinu nám spolu s úlovky dopřál.



Ti, kteří navštěvovali můj starší blog před zrušením .....znají Bena rybářského fanatika a věrného fandu všech šupináčů. Spolu s ním vás zdraví Děda Lebeda.



Beník............. stále ve střehu.
 

" Nesahej mi na ní !!!! " řekla.

30. srpna 2012 v 1:57
Krásný den, od rána už se nad řekou tetelila mlha takzvaný opárek, předpoklad pro rybáře
že by mohl být úspěšný lov.Těm, kteří od vody po nočním lovu odcházeli se každému ve vezírku pohazovala sestava snad
všech druhů které řeka vydala. Úhoři, kapři, cejni i okouni. Dá se říci že zdravotní stav ulovených ryb byl perfektní
čemuž nasvědčovalo i vybarvení jednotlivých kusů.

S Lebedovou jsme si našly místečko tak, aby se dle libosti mohla slunit, nebo se ukrýt před
mozolem do stínu. Podle předpovědi mělo být až kolem třiceti stupňů a to celodení smažení je dost i na mne.
Vypadalo to tedy dost slibně. Opak však byl pravda, jako už kolikrát při sezení u vody na což jsme my rybáři
zvyklí a proti tomu imunní. Budˇ nám to ti noční lovci vychytali, nebo jak to bývá často - ryby schůzovaly o pár
stovek metrů dál. ´
Za celý den ani ťuk. To už tu dlouho nebylo divili se tomu i místní. No jo bylo to tak
a tak jsme si užívali vody a sluníčka jako někde na koupálku bez činosti. Lebedová si konečně dočetla svoji několik
dnů rozečtěnou knihu na jeden šup a já pokecal jako vždy s ostatníma o tom jak nás ty ryby mají rády, když nás nechají
odpočívat v klidu. Probrali jsme snad vše a čas utíkal, jako voda v řece před náma.

Okolo šestnácté hodiny přišla k vodě rodinka, otec - také vyznavač Petrova cechu plus mamka a
dvě dcerušky. Jedna na nejistých nožkách capkající vedle starší, která vedla na vodítku hrdině jako její panička
malou fenku Jokšírku. Opravdu malou, snad nejmenší jakou jsem kdy viděl. S gumičkou ve chloupkách na hlavičce byla
fešanda. Samonavíjecí vodítko povolilo a milá fenečka si to s vyplazeným jazýčkem namířila pod moje rybářské křeslo.
Bylo mi jasné, že to malé unavené chlupaté tělíčko našlo podemnou tak blahodárný stín.
Samosebou, že mi to nedalo a začal jsem jí hladit a škrabkat což mají tak rádi.
Fenečce se to evidentně líbilo, ve mžiku napnuté vodítko však svědčilo o tom, že její malé paničce se to příčilo.

NESAHEJ MI NA NÍ !!!....
spustila na mne s výrazem v očích tak jak to děti dokážou, na který se nezapomíná. Myslela TO vážně a málem uškrtila
fenečku, která se mezitím volným vodítkem omotala kolem nohy mého křesla. Po pozdravu s rodiči se tatínek holčiček
zajímal o číslo revíru a o tom jak to jde. Maminka zase tušila, že se sem s manželem určitě bude muset brzy
vrátit, protože se mu zde očividně zalíbilo a bude zde chtít zkusit svůj rybářský um. Sousední rybář měl dostatečný
rozmach paží když ho seznamoval jaké že se zde dají chytit kousky a tím pádem byl lapen a v brzké době rozšíří naše
řady na břehu. Ještě k malé Natálce, jak se holčička - panička jokšírky jmenovala. Opakovala stále, že pejsek je
jen její a divila se rodičům proč jí napomínají, že já přece jejich mazlíčkovi nechci ublížit a tak přišla na řadu
moje finta. Mrknul jsem na rodiče, vytáhl z kapsy pár různobarevných bombonů a šlo se na věc.
Zeptal jsem se Natálky,
jestli za ně můžu to malé chlupaté stvořeníčko ještě chvilku hladit a nebo jestli by mi jí nenechala.
Reakce Natálky byla překvapením pro nás pro všechny. Po svolení od rodičů že si nabízené bombony může odemne vzít
poposkočila ke mně, vzala sladkosti do pěstičky a výmněnou mi podala samonavíjecí vodítko se slovy:
" tak si jí nech ". B U M...... Divil jsem se já, Lebedová i všichni kolem. Prostě rozhodla se sama, rychle a bylo.
S mlskem se rozdělila se setřičkou a jako by na jokšírku zapoměla. Ta si zatím snila ve stínu podemnou. Jen Natálka
se po rozloučení s rodiči, kteří se vydali na cestu k autu rychle vzpamatovala, že jí něco milého chybí.
A co s tím ?? Ani jsem jí nechtěl provokovat, že snad by měla odejít sama bez pejska. Její očka mluvily za ní
a tak jsem odevzdal vodítko a se slibem od Natálky, že mi jí určitě zase příště půjčí až sem s taťkou přijedou na ryby
jsme se spokojeně rozloučily. Její radost - že mne nemusela přemlouvat byla asi veliká, nebodˇještě velký kus cesty
se otáčela a mávala nám jako naše kámoška.

Tak vše dobře dopadlo, až na to braní ryb a pro dnešek je to
odemne a od vody vše. Rybám se baštit nechtělo, dobrůtky pro ně připravené putovaly do vody, asi to ti šupináči vědí
že jim to stejně a zadarmo před odchodem naservírujeme. Byl to zase jeden z těch krásně strávených dnů v přírodě.

DL.Úžasný

Parkování - za 300 na měsíc ????

21. srpna 2012 v 14:49 | Děda Lebeda
-•°*"˜˜"*°•-AHOJ-•°*"˜˜"*°•-
………………………………………………..........

Myslíte, že to není možné ???
Až do minulého týdne jsem byl stejného názoru. Nemoci nás provází a tak jednou jako pacienti, jednou jako návštěva za nemocnýma…nikoho to nemine a jedna zkušenost z návštěvy je právě toto:
Při příjezdu do krajské nemocnice za naší kámoškou, se musí zastavit u závory, vyzvednout si parkovací lístek a za strávený čas při odjezdu zaplatit dle sazebníku. Na parkovacím lístku je upozornění - že při ztrátě bude účtováno 300kč. Nevěnovali jsme tomuto upozornění pozornost do té doby, než jsme při výjezdu byli překvapeni právě touto sumou, kterou slečna v budce od řidiče požadovala před propuštěním auta z nemocnice. Lístek byl totiž starý pomalu měsíc, kdy zde byl kamarád na vyšetření sám. A tak začalo hledání toho správného platného parkovacího lístku. Lidičky - znáte TO, všechny tašky naruby a nic. Půl auta pomalu rozebraného a skrýš, kde by se mohl nalézat lístek se nenašla. Jediné řešení - zaplatit 300kč, nebo návrat zpět a hledat dále.
Uvolnili jsme teda výjezd pro ty co měli vše v pořádku a vraceli jsme se k pavilonu, kde kamarádka po naší návštěvě ulehla k spánku po obědě, že prý si odfrkne, čili dá si dvacet jak se říká.
Se slovy: " protože se říká, důvěřuj, ale prověřuj, zda jsi zalehla, nebo randíš…..", ocitl jsem se opět v pokoji naší známé. - Překvapená - co že se děje…..vyslechla náš problém s odjezdem a začalo šacování věcí, které jsme jí přivezli. Jako vždy až na posledy prohlížené noviny, knihy a časopisy skrývaly tak hledaný parkovací lístek. Bylo vyhráno… odjezd se mohl uskutečnit bez problému.Ještě bych uved že jsou důslední bez lístečku nevyklouzne ani myška. Bezva úklid svého miláčka před vycestováním do světa na měsíc.
Jaké z toho plyne ponaučení ?????, - nikoho nenabádám, ale jelikož po zaplacení sazby 300kč jako pokutu, by odjezd z areálu nemocnice byl bez problémů, bylo by parkování za pomalu měsíční stání dá se říci zadarmo. Nevím, jestli se nad tím někdo zamyslí, jak by se mohlo toto zneužívat, ale asi jsem objevil nejlacinější parkovné.
Ještě dodám, že areál je hlídán bezpečnostní službou a tak se dá říci, že zaparkovaný miláček by byl po celou dobu pod dohledem.
Jo jo - je to tak.
Těšte se na další zážitky a poznání od Dědy Lebedy.
Úžasný
 


PŘESKOK

14. srpna 2012 v 16:38 | Děda Lebeda
Úžasný Člověku to nedá.... a tak když nám jeden zrušili, zkusíme pokračovat.
Už jen kvůli starým kamarádům, kterým prý chybí sem tam nějaký ten zážitek od vody a ze života vůbec.

DL.

Kam dál