" Nesahej mi na ní !!!! " řekla.

30. srpna 2012 v 1:57
Krásný den, od rána už se nad řekou tetelila mlha takzvaný opárek, předpoklad pro rybáře
že by mohl být úspěšný lov.Těm, kteří od vody po nočním lovu odcházeli se každému ve vezírku pohazovala sestava snad
všech druhů které řeka vydala. Úhoři, kapři, cejni i okouni. Dá se říci že zdravotní stav ulovených ryb byl perfektní
čemuž nasvědčovalo i vybarvení jednotlivých kusů.

S Lebedovou jsme si našly místečko tak, aby se dle libosti mohla slunit, nebo se ukrýt před
mozolem do stínu. Podle předpovědi mělo být až kolem třiceti stupňů a to celodení smažení je dost i na mne.
Vypadalo to tedy dost slibně. Opak však byl pravda, jako už kolikrát při sezení u vody na což jsme my rybáři
zvyklí a proti tomu imunní. Budˇ nám to ti noční lovci vychytali, nebo jak to bývá často - ryby schůzovaly o pár
stovek metrů dál. ´
Za celý den ani ťuk. To už tu dlouho nebylo divili se tomu i místní. No jo bylo to tak
a tak jsme si užívali vody a sluníčka jako někde na koupálku bez činosti. Lebedová si konečně dočetla svoji několik
dnů rozečtěnou knihu na jeden šup a já pokecal jako vždy s ostatníma o tom jak nás ty ryby mají rády, když nás nechají
odpočívat v klidu. Probrali jsme snad vše a čas utíkal, jako voda v řece před náma.

Okolo šestnácté hodiny přišla k vodě rodinka, otec - také vyznavač Petrova cechu plus mamka a
dvě dcerušky. Jedna na nejistých nožkách capkající vedle starší, která vedla na vodítku hrdině jako její panička
malou fenku Jokšírku. Opravdu malou, snad nejmenší jakou jsem kdy viděl. S gumičkou ve chloupkách na hlavičce byla
fešanda. Samonavíjecí vodítko povolilo a milá fenečka si to s vyplazeným jazýčkem namířila pod moje rybářské křeslo.
Bylo mi jasné, že to malé unavené chlupaté tělíčko našlo podemnou tak blahodárný stín.
Samosebou, že mi to nedalo a začal jsem jí hladit a škrabkat což mají tak rádi.
Fenečce se to evidentně líbilo, ve mžiku napnuté vodítko však svědčilo o tom, že její malé paničce se to příčilo.

NESAHEJ MI NA NÍ !!!....
spustila na mne s výrazem v očích tak jak to děti dokážou, na který se nezapomíná. Myslela TO vážně a málem uškrtila
fenečku, která se mezitím volným vodítkem omotala kolem nohy mého křesla. Po pozdravu s rodiči se tatínek holčiček
zajímal o číslo revíru a o tom jak to jde. Maminka zase tušila, že se sem s manželem určitě bude muset brzy
vrátit, protože se mu zde očividně zalíbilo a bude zde chtít zkusit svůj rybářský um. Sousední rybář měl dostatečný
rozmach paží když ho seznamoval jaké že se zde dají chytit kousky a tím pádem byl lapen a v brzké době rozšíří naše
řady na břehu. Ještě k malé Natálce, jak se holčička - panička jokšírky jmenovala. Opakovala stále, že pejsek je
jen její a divila se rodičům proč jí napomínají, že já přece jejich mazlíčkovi nechci ublížit a tak přišla na řadu
moje finta. Mrknul jsem na rodiče, vytáhl z kapsy pár různobarevných bombonů a šlo se na věc.
Zeptal jsem se Natálky,
jestli za ně můžu to malé chlupaté stvořeníčko ještě chvilku hladit a nebo jestli by mi jí nenechala.
Reakce Natálky byla překvapením pro nás pro všechny. Po svolení od rodičů že si nabízené bombony může odemne vzít
poposkočila ke mně, vzala sladkosti do pěstičky a výmněnou mi podala samonavíjecí vodítko se slovy:
" tak si jí nech ". B U M...... Divil jsem se já, Lebedová i všichni kolem. Prostě rozhodla se sama, rychle a bylo.
S mlskem se rozdělila se setřičkou a jako by na jokšírku zapoměla. Ta si zatím snila ve stínu podemnou. Jen Natálka
se po rozloučení s rodiči, kteří se vydali na cestu k autu rychle vzpamatovala, že jí něco milého chybí.
A co s tím ?? Ani jsem jí nechtěl provokovat, že snad by měla odejít sama bez pejska. Její očka mluvily za ní
a tak jsem odevzdal vodítko a se slibem od Natálky, že mi jí určitě zase příště půjčí až sem s taťkou přijedou na ryby
jsme se spokojeně rozloučily. Její radost - že mne nemusela přemlouvat byla asi veliká, nebodˇještě velký kus cesty
se otáčela a mávala nám jako naše kámoška.

Tak vše dobře dopadlo, až na to braní ryb a pro dnešek je to
odemne a od vody vše. Rybám se baštit nechtělo, dobrůtky pro ně připravené putovaly do vody, asi to ti šupináči vědí
že jim to stejně a zadarmo před odchodem naservírujeme. Byl to zase jeden z těch krásně strávených dnů v přírodě.

DL.Úžasný
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 felixa felixa | Web | 30. srpna 2012 v 2:13 | Reagovat

Ahoj, Lebedíčku, krásný článeček, takový osvěžující.. a tak se mi to hezky četlo, že se mi teď bude krásně spát. Trochu ponocuji a vidím, že ty také, tak i tobě příjemné sny!

2 Eliza Eliza | E-mail | Web | 30. srpna 2012 v 2:26 | Reagovat

Tak to vypadá, že jsi na slečny, a hned s pamlskama!! Pamatuju, že můj otec nenechal při procházce s vnoučatama, na pokoji jedinou maminku. Vždy se s ní okamžitě dával do hovoru, ač byla o nejméně 40 let mladší.

3 Oby Oby | Web | 30. srpna 2012 v 14:35 | Reagovat

Nooo... Lebeda se nezdá, co ? Bacha na něj. City slečen loví na laskominy a city jejích čtyřnohých mazánků na stín rybářské sesle. :-D
Tož ale, Lebedo, jak chceš získat přízeň ryb, budeš asi muset jít na noční - lov. ;-)

4 motylkov motylkov | Web | 30. srpna 2012 v 17:28 | Reagovat

No, jo: Lebeda a zvířátká!!!
Ale s dětičkama to umíš, to je pravda, opiješ je i rohlíkem, jak se říká. Ale myslím si, že je to s Lebedovo povídáním  a seznamováním tak ,jak to píše Eliza o svém otci, tak bacha na něj !!!
Tak se tady mějte hezky a pište, pište, Motýl.

5 ulebedy ulebedy | Web | 30. srpna 2012 v 19:14 | Reagovat

Felixo..jojojo..ponocovali jsme oba.

DL.

6 ulebedy ulebedy | Web | 30. srpna 2012 v 19:16 | Reagovat

Eli - to je asi naše vlastnost a dětičky jsou prostě originální, někdy i ty maminky se přidají...hmmmm.

DL.

7 ulebedy ulebedy | Web | 30. srpna 2012 v 19:17 | Reagovat

Obyčko - lovím i v noci to je jasné ale to zase ryby berou ve dne..hmmm.To si nevybereš.

DL.

8 ulebedy ulebedy | Web | 30. srpna 2012 v 19:21 | Reagovat

Motýlku, dá se říci že umím, kdysi jsem se nebál i devět najednou hlídat a zaměstnat, když s ostatníma museli maminy na vyšetření. Bydleli jsme v paneláku čtyřicetdva rodin stejného věku a tak jsme si pomáhali, jak to šlo.

DL.

9 Jirka Jirka | E-mail | Web | 31. srpna 2012 v 13:04 | Reagovat

Lebedo krásně jsi to napsal! Rybář nemusí mít zážitky jen z úlovků ryb. Už v minulosti jsi hezky psal o psíkovi u rybníka. Pokračuj, rád si u Tebe počtu.

10 JiHei in Natura - Fotografie JiHei in Natura - Fotografie | E-mail | Web | 5. září 2012 v 18:11 | Reagovat

Krásně napsáno! Děti jsou zlatíčka..:)

11 ulebedy ulebedy | Web | 15. září 2012 v 13:43 | Reagovat

Jiříku..díky za pochvalu, budu se snažit dát sem i něco jiného než jen maxiůlovky.
DL.

12 ulebedy ulebedy | Web | 15. září 2012 v 13:44 | Reagovat

Jitko je to tak. Zlatíčka a na ně prostě pro tu jejich uřímnost nemá nikdo šanci.
DL.

13 JiHei - Fotografie JiHei - Fotografie | E-mail | Web | 23. prosince 2012 v 18:14 | Reagovat

Přeji krásné Vánoce a šťastný nový rok! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama